Gejša

Ukázky

7. srpna 2007 v 14:49 | Bajuška
Trailer
Tanec

MICHELLE YEOH - Mameha

7. srpna 2007 v 14:41 | Bajuška
Michelle YeohMichelle YeohMichelle YeohMichelle YeohMichelle YeohMichelle YeohMichelle YeohMichelle Yeoh
Životopis:Michelle Yeoh se narodila v Malajsii. Už od dětství vynikala v baletu, squoši, potápění a plavání. Navštěvovala prestižní londýnskou Královskou akademii tance a když se vrátila do Malajsie, vyhrála tamní soutěž krásy. V roce 1984 dostala nabídku, aby hrála s akční superhvězdou Jackie Chanem v televizi. Dostala několik rolí v béčkových filmech, ale nakonec se proti tomuto stereotypu vzbouřila, absolvovala náročný trénink v bojovém umění a získala roli ve svém akčním debutu Yes, Madam. Úspěch tohoto filmu z ní udělal nejlepší asijskou ženskou akční hvězdu.

V roce 1992 se stala nejlépe placenou herečkou v historii hongkongské kinematografie, když hrála společně s Jackie Chanem ve filmu Police Story III: Supercop.

Michelle Yeoh se mezinárodnímu publiku představila jako zdatná šermířka ve filmu Anga Leeho Tygr a drak a jako šarmantní tajná agentka v úspěšné bondovce Zítřek nikdy neumírá. Asijští diváci ji však znají již od okamžiku, kdy v roce 1984 vstoupila do světa akčních hongkongských filmů. Od té doby si zahrála již ve více než 20 snímcích a svým energickým ztvárněním postav nabourala tradiční chápání role ženy v asijské kultuře.

Za roli ve filmu Tygr a drak byla v roce 2001 nominována na cenu Taipei Golden Horse Awards a ocenění BAFTA. Kromě toho byla také poctěna titulem Showest's International Star of the Year. Za herecký výkon ve filmu The Soong Sisters získala v roce 1997 cenu Hong Kong Film Award.

Yeoh je také filmová producentka - v roce 2000 založila společnost Mythical Films, která zabývá produkcí čínských filmů. V roce 2002 produkovala snímek The Touch, v němž si také zahrála. O dva roky později vyprodukovala a obsadila akční dobrodružný film o superhrdinech Silver Hawk: Maska spravedlnosti.

V roce 2005 se objevila v roli legendární gejši Mamehy ve filmu režiséra Roba Marshalla Gejša.

KEN WATANABE - The Chairman

7. srpna 2007 v 14:37 | Bajuška
Ken Watanabe
Ken Watanabe
Národnost:
americká

Životopis (biografie) / Informace:
Ken Watanabe se narodil v roce 1959 v Kiode v Japonsku do učitelské rodiny. Matka učí všeobecný základ, otec kaligrafii.
O herectví se začal zajímat až ve věku 24 let, kdy ho oslovil režisér anglické National Theatre Company s nabídkou studia. Jeho nejčastější rolí jsou samurajové, proto nepřekvapí, že jejich základní hodnoty si osvojil i on sám: nelpět na materiálních věcech ažít život s úctou, hrdostí a disciplínou.
Má dvě děti - syna a o dva roky mladší dceru, která se živí jao modelka. Se svojí ženou nežije.

ZIYI ZHANG - Sayuri

7. srpna 2007 v 14:33 | Bajuška
Profese Herečka Datum narození: 09.02.1979 Místo narození: Beijing, Čína Znamení: Vodnář

Životopis: Narodila se v roce 1979 v Pekingu. Navštěvovala taneční akademii a vystudovala herectví. Ziyi Zhang si postupem času vybudovala reputaci herečky, která dokáže jedinečným způsobem vyvážit éterickou vznešenost s nebývalou intenzitou hereckého projevu. V roce 2004 si zahrála slepou tanečnici a mistryni bojových umění ve filmu Zhanga Yimoua Klan létajících dýk, v němž se objevila spolu s Takeshim Kaneshiro a Andym Lau. Film byl ve stejném roce promítán na MFF v Cannes a byl nominován na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší zahraniční film.

Roku 2005 jsme ji mohli vidět ve filmu 2046, který zrežíroval ceněný hongkongský režisér Wong Kar-Wei. Za tuto roli obdržela cenu pro nejlepší herečku od Hong Kong Film Critics' Society. Film, v němž se objevila po boku Tonyho Leunga a Gong Li, byl promítán na festivalu v Cannes. Zhang si zazpívala a zatančila s Jo Odagirim v novém filmu 82letého japonského režiséra Seijuna Suzukiho Operetta tanuki goten, který se zakládá na tradiční japonské lidové pohádce.

Mezi její další filmy patří také čínské romantické drama Jasmine Flower (za nějž získala cenu Golden Rooster Award pro nejlepší herečku). V roce 2002 si zahrála spolu s Jet Lim, Maggie Cheung a Tonym Leungem ve filmu Hrdina, který byl nominován na Oscara a Zlatý glóbus v kategorii nejlepší zahraniční film. V témže roce ztvárnila titulní roli v čínském filmu Purpurový motýl, který získal Zlatou palmu na MFF v Cannes. O rok dříve se objevila s Jackiem Chanem a Chrisem Tuckerem v oblíbeném filmu Křižovatka smrti 2 a dramatu Válečník.

Velkofilm Tygr a drak Anga Leeho, v němž si v roce 2000 zahrála spolu s Chow Yun-Fatem a Michelle Yeoh, byl nominován na ohromujících 125 cen. Samotná Zhang byla za svůj výkon nominována celkem 14x a obdržela mj. Independent Spirit Award a cenu Toronto Film Critics Association. Ještě během vysokoškolského studia herectví v Beijingu dostala příležitost obsadit hlavní roli ve filmu Zhanga Yimoua Cesta domů. Hned její první role jí katapultovala do centra pozornosti.

O filmu Gejša

7. srpna 2007 v 14:29 | Bajuska
Memoirs of a Geisha
Strhující příběh v režii oscarového režiséra Roba Marshalla v kinech od 16. února.
romantické drama, 145 min, Dolby Stereo, české titulky, mládeži nevhodný do 12 let
Režie: Rob Marshall
Hrají: Ziyi Zhang, Ken Watanabe, Michelle Yeoh, Kôji Yakusho, Kaori Momoi, Youki Kudoh, Li Gong
Česká premiéra: 16. 2. 2006
film

Podrobné informace o filmu

O FILMU

Gejši byly po dlouhou dobu fascinujícími osobami nejen v Japonsku, ale i celém zbytku světa. Po celá staletí opouštěly své domovy, aby absolvovaly noční kolečko svých závazků v čajovnách. Společenské večery byly vždy důležitou součástí japonského byznysu a přítomnost gejš poukazovala na vysokou úroveň hostitele, který si mohl tak oslňující doprovod dovolit.

Gejša není ani manželka, ani prostitutka - je to umělkyně, která se živí bavením mocných mužů. Každá z nich má průpravu v tanci, zpěvu a hře na hudební nástroje a zvládá inteligentní konverzaci. Směje se vtipům svého zákazníka a nikdy neprozrazuje jeho tajemství. Dokáže navodit dramatickou atmosféru pouhým mávnutím vějíře.

Po letech tvrdé práce a sebedisciplíny se stává kultivovanou loutkou, ale pod kimonem a neutrálním make-upem je stále opravdová žena se svou vlastní minulostí, zklamáními a sny. Tajemství, která střeží nejvíce, patří jejímu srdci.

Čtvrti gejš, které jsou živě popisovány v románu Arthura Goldena, existují dodnes a skutečné gejši nadále baví společnost ve stylových čajovnách. Oblékají, zušlechťují se a vystupují stejně jako jejich předchůdkyně po celá staletí. Ženy, které se stávají gejšami, si tuto profesi vybírají zejména kvůli zájmu o tradiční umění a většina z nich se jí věnuje pouze několik let. Až do doby, kdy v Japonsku začala začalo platit, že "moderní" znamená "západní", byly nejprestižnější gejši supermodelkami a jejich oblékání bylo symbolem módy.

Příběh filmu začíná v roce 1929, kdy se zlatá éra gejš už pomalu blížila ke konci. Odehrává se ve fiktivní čtvrti a připomíná pohádku z pomalu mizejícího světa. Když Sayuri do tohoto skrytého světa vstoupí, naučí se, že gejša nesmí dát průchod své lásce ani snům. Její učitelka, legendární gejša Mameha (Michelle Yeoh), zná hranice intimního vztahu k zákazníkům a učí Sayuri, aby své city držela zkrátka. Na rozdíl od úhlavní rivalky Sayuri Hatsumomo (Gong Li) Mameha dobře ví, že si správná gejša nesmí dovolit oddat se vášni ke kterémukoliv muži. Sayuri však nedokáže zapomenout na okamžik nečekané něhy, který zažila v mladém věku. Vzpomínky na osudnou chvíli působí jako přelud a během let strádání jsou jí oporou.

"Nemohla jsem uvěřit, že tuto knihu o životě ženy napsal muž," říká herečka Ziyi Zhang. "A už vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, že Američan dokázal tak detailně popsat málo známou japonskou subkulturu."

Režisér Rob Marshall obdivoval exotický svět, v němž se příběh odehrává, avšak stejně tak jej uchvátila univerzálnost nepříznivé situace osamocené Chiyo a to, jak nakonec dokázala díky náhodnému setkání, které změní její život, nad osudem zvítězit. "Tento příběh se odehrává ve velmi specifickém světě, ale rámcové téma o vítězství lidského ducha nad nepříznivými okolnostmi je působivý v každé kultuře," říká Marshall. "Skutečnost, že tohle dítě dokáže poté, co bylo odtrženo od rodičů a prodáno do otroctví, nejen přežít, ale ještě navíc najít lásku, je pro mě velmi dojemná. Zejména pak v případě, že se jedná o zakázanou lásku."

Gejša během svého života stráví spoustu času ve škole, kde zdokonaluje své umělecké schopnosti. Právě díky nim je považována za symbol japonské kultury. V době, kdy žila Sayuri, začínaly gejši s učením tance a hry na třístrunný nástroj shamisen už dlouho předtím, než se z nich staly maiko - tedy jakési učnice na gejšu. Když se pak blížil jejich přerod v plnohodnotné gejši, jejich jemné charakteristické pohyby - způsob, jakým si klekaly na podlahu, jakým vstávaly od stolu, jakým plynule přecházely po místnosti nebo nalévaly saké - se už stávaly jejich druhou přirozeností.

Aby Marshall hercům pomohl si základy tohoto chování osvojit, zařídil jim šest týdnů před začátkem natáčení intenzivní kurs, sestávající z výuky a cvičení pod vedením týmu expertů, kteří je komplexním způsobem seznámili se světem a zvyklostmi gejš.

Natáčení filmu začalo na podzim 2004 ve studiích Sony Pictures Culver City a skončilo pod deštivým nebem japonské prefektury Shizuoka.

Přenést dekorativní atmosféru prostředí tohoto příběhu na filmové plátno byl náročný úkol, ale také příležitost ukázat publiku mizející svět. Poté, co si filmaři uvědomili, jaká úskalí by skýtalo natáčení ve skutečné čtvrti gejš, a následném hledání vhodné natáčecí lokace po několika kontinentech, se rozhodli postavit si filmovou čtvrť sami.

Exotický a propracovaný filmový svět vytvořil Marshall se svým týmem ve třech studiích v Los Angeles. Na rozlehlém ranči v kalifornském Ventura County byla zároveň postavena celá čtvrť v její historické podobě, což obnášelo věrohodně vytvořit starověké uličky a dokonce i vlnitou řeku. Hlavní výtvarník John Myhre vytvořil spolu s Marshallem detailní plán prostorového uspořádání vesnice. Poté přišel na řadu soubor technických výkresů k cca. 40 budovám a sestrojení malého modelu celé vesnice - se všemi detaily včetně malých autíček, rikš a vyřezaného koryta řeky. Model byl pak používán při mnoha rozhodnutích, souvisejících s natáčením. "Umístili jsme do modelu malou kameru velikosti rtěnky, díky níž jsme mohli na monitoru vidět, jak to vypadá zevnitř," říká Myhre. "Rob a Dion [Beebe, kameraman] si s ní téměř neustále hráli a dokonce model využili k naplánovaní komplikovaného záběru, natáčeného z jeřábu." Výsledná stavba se rozléhala na ploše 125 x 125 metrů a protékala jí řeka o šířce 7 metrů a délce okolo 80 metrů. Oběh vody zajišťoval cirkulační mechanismus, díky němuž budila dojem skutečné tekoucí řeky.

Čtvrť bylo nutné postavit tak, aby byla co nejvhodnější pro účely natáčení. "Polohy všech budov jsme si nejdříve vyznačili na zemi pomocí kolíků a provazů, abychom je mohli překračovat," říká Myhre. "Pak jsme si nanečisto přehráli všechny scény a provedli jsme na budoucím rozmístění budov všechny potřebné úpravy."

Scéna byla postavena pomocí cedrového a jedlového dřeva a bambusu. Černý bambus a tabule cedrové kůry, které nejsou v USA k dostání, byly dovezeny spolu s ploty z tkané trávy z Japonska. Výtvarnice scény Gretchen Rau, která pracovala na filmu Poslední samuraj, koordinovala nákup materiálu pro film v Kjótu, odkud do Ameriky přivezla velké množství okenic, rákosových výrobků a rohoží. Vzhledem k tomu, že se během filmu mění roční období, vytvořil Danny Ondrejko - vedoucí oddělení, které mělo na starost veškerou zeleň - čtyři verze ručně vymodelovaných třešní, jednu pro každou část roku.

Většina z budov sloužila pouze pro záběry exteriérů, avšak několik z nich bylo postaveno včetně kompletního vnitřního vybavení. Patřil mezi ně dům gejš Nitta, čajovna Yukimoto, klinika Dr. Craba, veřejné lázně a byt Mamehy. Dvoupatrový dům gejš byl navržen tak, aby působil jako 150 let stará budova. Většina příběhu Sayuri se odehrává mezi jeho stěnami - od jejího příjezdu, kdy byla ještě malou Chiyo, přes první noc ve městě až po explozivní souboj mezi Hatsumomo a Sayuri o několik let později.

Životní cesta Sayuri je často přirovnávána k plynoucí řece a její záliba ve vodě je ve filmu téměř neustále připomínána vizuálními motivy. "Téměř na každém z jejích kimon jsou nějaké prvky, související s vodou," říká oscarová návrhářka kostýmů Colleen Atwood. "Nejlepší kimono má ke konci - průhledné modrošedé s motivem vodopádu, který plyne od ozdobné šerpy, ovinuté okolo kimona, směrem k jeho lemu."

V dílně Culver City vyrobila Atwood se svým 30členným týmem více než 250 ručně dokončovaných kostýmů. Patřila mezi ně kimona pro lidi všech sociálních vrstev a pro každé roční období. Oddělení výroby ženského oblečení ušilo pro gejši dokonce i spodní prádlo a jejich speciální bílé bavlněné ponožky, které se zapínají zboku a mají oddělený palec.

Dnešní gejši jsou spíše symbolem tradiční japonské kultury a nikoliv současných módních trendů, avšak dříve tomu bylo jinak a některé prvky jejich výjimečného stylu se objevují i v západní kultuře. "Jejich vzhled je velmi výjimečný a krásný," říká Atwood. "Myslím si, že módní svět si už brzy znovu všimne nízkého límečku vzadu na krku."

Bledá pleť, charakteristický účes a rudé rty patřily k výrazným znakům gejš po celá staletí. Specialistka na masky Noriko Watanabe, která pochází z Japonska, dodržela při líčení hlavních hrdinek příběhu tradiční principy, avšak některé aspekty vzhledu změkčila a jiné naopak zvýraznila, aby tak podtrhla jejich krásu. "Jen vyvolené se mohly stát gejšami," podotýká. "Aby se mohly stát vyvolenými, musely být natolik krásné a inteligentní, aby působily téměř nedotknutelně."

Ve filmu přichází přelomový okamžik ve chvíli, kdy se Sayuri nečekaně projeví při svém tanečním čísle a stává se hvězdou celého domu. "Chtěl jsem, aby publikum při tomto tanci pocítilo spolu se Sayuri, jaká vášeň a zmatek panuje v jejím srdci," říká choreograf John DeLuca, který působil jako vedoucí choreograf u Marshallova filmu Chicago. "Bylo pro nás nesmírně vzrušující, že jsme při vyprávění příběhu Sayuri mohli propojit naše umělecké vize s nádhernými tradicemi japonského tance."

"Japonský tanec je velmi kontrolovaný a založený na jemných, ušlechtilých pohybech," říká odborný konzultant Miyako Tachibana, který učí na Fujima Kansuma School v Los Angeles. "Rob, John a Denise [Faye, pomocná choreografka] vzali naše základy a obohatili je o jejich vlastní dramatické cítění. Výsledek působí magicky."

Složit hudbu, která by podkreslovala dramatickou životní cestu Sayuri, byl mimořádně náročný úkol. Vyžadoval zkušeného skladatele, jenž by dokázal spojit jeho intimnost, exotické prostředí a velkolepost. Marshalla velmi potěšilo, když tuto nabídku přijal držitel pěti Oscarů John Williams.

Jeho hudební doprovod využívá východních i západních hudebních nástrojů - mezi jeho hudebníky se tentokrát ocitli mistři ve hře na nástroje jako shamisen, koto, shakuhachi nebo taiko. Méně exotické hudební směry reprezentovali mj. legendární houslista Itzhak Perlman a světově uznávaný cellista Yo-Yo Ma - dva koncertní hudebníci, kteří mají na kontě již spoustu nezapomenutelných filmových momentů.

"Doufám, že se nám podařilo zhostit se této látky se ctí," říká Marshall. "Práce na tomto filmu byla náročná, vzrušující a někdy i hrůzná, ale vždycky vděčná. Rozhodli jsme se tento příběh odvyprávět jako pohádku, odehrávající se ve světě, který je stejně lákavý a nedostižný jako samotná Sayuri."

O TVŮRCÍCH

ZIYI ZHANG (Sayuri) si postupem času vybudovala reputaci herečky, která dokáže jedinečným způsobem vyvážit éterickou vznešenost s nebývalou intenzitou hereckého projevu. Nedávno si zahrála slepou tanečnici a mistryni bojových umění ve filmu Zhanga Yimoua Klan létajících dýk, v němž se objevila spolu s Takeshim Kaneshiro a Andym Lau. Film byl v roce 2004 promítán na MFF v Cannes a byl nominován na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší zahraniční film. Letos jsme ji mohli vidět ve filmu 2046, který zrežíroval ceněný hongkongský režisér Wong Kar-Wei. Za tuto roli obdržela cenu pro nejlepší herečku od Hong Kong Film Critics' Society. Film, v němž se objevila po boku Tonyho Leunga a Gong Li, byl promítán na festivalu v Cannes. Zhang si zazpívala a zatančila s Jo Odagirim v novém filmu 82letého japonského režiséra Seijuna Suzukiho Operetta tanuki goten, který se zakládá na tradiční japonské lidové pohádce. Mezi její filmy z poslední doby patří také čínské romantické drama Jasmine Flower (za nějž získala cenu Golden Rooster Award pro nejlepší herečku). V roce 2002 si zahrála spolu s Jet Lim, Maggie Cheung a Tonym Leungem ve filmu Hrdina, který byl nominován na Oscara a Zlatý glóbus v kategorii nejlepší zahraniční film. V témže roce ztvárnila titulní roli v čínském filmu Purpurový motýl, který získal Zlatou palmu na MFF v Cannes. O rok dříve se objevila s Jackiem Chanem a Chrisem Tuckerem v oblíbeném filmu Křižovatka smrti 2 a dramatu Válečník. Velkofilm Tygr a drak Anga Leeho, v němž si v roce 2000 zahrála spolu s Chow Yun-Fatem a Michelle Yeoh, byl nominován na ohromujících 125 cen. Samotná Zhang byla za svůj výkon nominována celkem 14x a obdržela mj. Independent Spirit Award a cenu Toronto Film Critics Association. Ještě během vysokoškolského studia herectví v Beijingu dostala příležitost obsadit hlavní roli ve filmu Zhanga Yimoua Cesta domů. Hned její první role jí katapultovala do centra pozornosti.

KEN WATANABE (The Chairman) se stal celosvětově známým díky roli ve filmu Poslední samuraj. Role válečníka Kasumota, posledního vůdce samurajů, mu v roce 2004 přinesla nominaci na Oscara. Kromě toho získal Zlatý glóbus a byl nominován na cenu SAG. V tomto roce se objevil po boku Christiana Balea, Garyho Oldmana, Morgana Freemana, Liama Neesona a Michaela Cainea ve filmu Christophera Nolana Batman začíná. Watanabe začal svou profesionální hereckou kariéru v tokijském divadelním souboru Madoka. V roce 1982 debutoval na televizní obrazovce ve filmu Michinaru Hanran a v roce 1985 si zahrál v mezinárodním komediálním hitu Tampopo. Mezi jeho další filmy patří Bakumatsu jyunjyoden, Space Travelers, Oboreru Sakana, Shin Jinginaki Tatakai/Bosatsu, T.R.Y. nebo Memories of Tomorrow.

MICHELLE YEOH (Mameha) se mezinárodnímu publiku představila jako zdatná šermířka ve filmu Anga Leeho Tygr a drak a jako šarmantní tajná agentka v úspěšné bondovce Zítřek nikdy neumírá. Asijští diváci ji však znají již déle než dvě desetiletí - od okamžiku, kdy v roce 1984 vstoupila do světa akčních hongkongských filmů, si zahrála již ve více než 20 snímcích a svým energickým ztvárněním postav nabourala tradiční chápání role ženy v asijské kultuře. Za roli ve filmu Tygr a drak byla v roce 2001 nominována na cenu Taipei Golden Horse Awards a ocenění BAFTA. Kromě toho byla také poctěna titulem Showest's International Star of the Year. Za herecký výkon ve filmu The Soong Sisters získala v roce 1997 cenu Hong Kong Film Award. Yeoh je také filmová producentka - v roce 2000 založila společnost Mythical Films, která se bude zabývat produkcí čínských filmů. V roce 2002 produkovala snímek The Touch, v němž si také zahrála. O dva roky později vyprodukovala a obsadila akční dobrodružný film o superhrdinech Silver Hawk: Maska spravedlnosti.

ROB MARSHALL (režie) v nedávné době natočil muzikál Chicago, který získal Oscara v šesti kategoriích včetně nejlepšího filmu. Za práci na tomto filmu obdržel ceny DGA a American Choreography Award a byl nominován na Oscara, Zlatý glóbus a ceny BAFTA, National Board of Review Award a New York Film Critics Award. Před Chicagem Marshall natočil a sestavil choreografii kritiky ceněného hudebního televizního filmu Annie, který byl nominován na 12 Emmy a získal prestižní Peabody Award. Sám Marshall získal za práci na tomto filmu Emmy a American Choreography Award a byl nominován na cenu DGA. Marshall má za sebou úspěšnou divadelní kariéru, v průběhu níž byl šestkrát nominován na cenu Tony. Do jeho úctyhodné sbírky ocenění patří také Outer Critics Circle Award, L.A. Drama Critics Circle Award a Civil Rights Award. Byl nominován na ceny Olivier a Drama Desk.

ROBIN SWICORD (scénář) je známá především jako filmová (Malé ženy, Matilda, Shag, The Perez Family, Magická posedlost) a divadelní scénáristka. Na kontě má také krátký film The Red Coat, který napsala i zrežírovala. Její scénář The Rivals se v současné době připravuje k realizaci s Nicole Kidman v hlavní roli. Momentálně pracuje na původním scénáři k filmu The Jane Prize, který se stane jejím celovečerním režijním debutem, a adaptaci románu Karen Joy Fowler The Jane Austen Book Club. Svůj první scénář jménem Stock Cars for Christ prodala v roce 1980.

O filmu

7. srpna 2007 v 14:24 | Bajuška
Memoirs of a Geisha
Strhující příběh v režii oscarového režiséra Roba Marshalla v kinech od 16. února.
romantické drama, 145 min, Dolby Stereo, české titulky, mládeži nevhodný do 12 let
Režie: Rob Marshall
Hrají: Ziyi Zhang, Ken Watanabe, Michelle Yeoh, Kôji Yakusho, Kaori Momoi, Youki Kudoh, Li Gong
Česká premiéra: 16. 2. 2006
film

Krátce o filmu

Příběh filmu, který je zasazen do tajemného a exotického světa, jenž si dodnes uchovává své kouzlo, se odehrává v letech před Druhou světovou válkou, kdy je malá japonská holčička odtržena od svých chudých rodičů, aby pracovala jako gejša. Přestože má v domě nebezpečnou rivalku, které se téměř podaří zlomit její vůli, vyroste z malé dívky legendární gejša Sayuri. Krásné a zkušené Sayuri se daří okouzlit nejmocnější muže své doby, avšak sužuje ji tajná láska k muži, který je mimo její dosah.

fotky

7. srpna 2007 v 14:13 | Bajuska

Gejša-info

7. srpna 2007 v 14:08 | Bajuska
Slovo geiša se začalo běžně užívat v 17. století jako označení pro ženy, které dovedly dobře zpívat, tančit i jinak duchaplně bavit hosty (doslovný překlad "žena předvádějící tradiční umění"). Dnes jich už není příliš mnoho a také stát se geišou není nijak snadné a předpokládá to zvládnout řadu náročných dovedností.
Výchova budoucích geiš začíná i dnes často u pětiletých dívek a již tehdy se tato děvčátka začínají učit tančit, zpívat, příjemně hovořit a studují i umění čajového obřadu, aranžování květin (ikebany) a dalších tradičních japonských umění. Dorůstající dívky se pak stávají nejdříve "učednicemi", které se tradičně nazývají v Tokiu Hangjoku (psáno znaky: poloviční + drahokam) a v Kjótu Maikó (tančící dívka). Teprve po jisté době učení se mohou stát pravými geišami.

Přestože v životě dnešních Japonců už nehrají tak důležitou úlohu, jak se někdy cizinci domnívají, stává se ještě stále dosti často, že obchodníci a podnikatelé na jednání s partnery v některém nočním podniku k sobě přizvou geiši nebo hangjoku, případně maiko. Jejich přítomnost vždy zvýší lesk takové schůzky. Některé restaurace mají své vlastní geiši, ale nejčastěji je lze objednat telefonicky pomocí zprostředkovatelských organizací. Geiši i jejich učednice se oblékají pouze do kimon tradičních střihů a i jejich účes, nalíčení a celé vystupování musí být takové, aby uspokojilo i ty nejnáročnější znalce japonských kulturních tradic. Navíc musí umět zpívat, tančit a hrát na tradiční japonské hudební nástroje a také konverzovat s hosty na nejrůznější témata. Japonští muži si u gejš nejvíce cení umění obratné konverzace. Musí znát novinky dne, nejnovější klepy ze světa zápasníků sumó iz divadelního zákulisí, musí umět vyprávět dvojsmyslné vtipy a něžně - nebo jindy zas frivolně - zalichotit. Gejša má přečtené ego každého muže a dovede ho pěstovat jako okrasnou zahradu. Během večera gejša obvykle vystupuje na jedné nebo dvou společenských akcích a má dva volné dny v měsíci. Mívá mnoho zákazníků a doufá v zámožného mecenáše, který bude podporovat její další vzdělání, kupovat jí drahá kimona, jezdit s ní do ciziny a možná jí jednou pomůže založit vlastní obchod. Může se stát, že s ním bude mít dítě, které on uzná za své a bude ochoten je podporovat. Ve výjimečných případech může být koncem takového příběhu i svatba a nový život. Nestává se to však často, mnohem častěji zůstávají gejši u svého povolání celý život. Jejich průměrný věk dnes přesahuje čtyřicítku. Starší gejši vedou domy a starají se o výchovu dorostu, vyučují tanec a hudbu a při každoročních slavnostech předvádějí, co ještě dovedou. Pod těžkými parukami a v navlečených kostýmech pak v záři reflektorů na nějakou dobu zapomínají na svůj skutečný věk. Výchova budoucí gejši je nejen složitou, ale také nákladnou záležitostí. Maiko musí dostat umělecké vzdělání, musí mít desítky drahých kimon a majitelka domu jí kromě toho platí i stravu a běžné zaopatření. Část nákladů dosahujících desítky milionů jenů potom gejša své opatrovatelce splácí.
Současné Japonsko je zemí rychlých proměn. Čtvrti gejš, kdysi oázy kultivovanosti a tradic, ztrácejí v hektických velkoměstech na významu a dnešní Japonci dávají přednost exkluzivním golfovým klubům, kasinům nebo nejrůznějším masážním salonům a nočním barům. Ještě počátkem století dosahoval počet žen ve "vodním řemesle" osmdesáti tisíc. Dnes jich je sotva dvacet tisíc a téměř všechny jsou zaměstnané v tradičních termálních lázních onsen . Lázeňské gejši se pohybují na hranici zábavy a prostituce a klasické gejši jimi vesměs opovrhují.

Gejša - film

1. srpna 2007 v 13:41 | Jaňula
 
 

Reklama